Práce s informacemi v postfaktické době

Svět, ve kterém žijeme, je stále více závislý na technologiích, jež nás propojují se zbytkem světa. Vytvářejí síť, ze které je čím dál obtížnější vystoupit. Na mediální podněty máme často pouze reflexivní reakci, bez snahy o hlubší porozumění. V současnosti na ovlivňování lidí nemusíte vlastnit celostátní média. Mnohdy postačí dobře vedený profil na Facebooku. Fakta nejsou důležitá, dejte čtenáři emoci, po které touží a konvenuje s jeho viděním světa. Když k tomu křičíte řádně hlasitě a přesvědčíte příjemce, že přinášíte informace, která jim klasická média zamlčují, máte o tisíce sdílení a liků postaráno. Sociální sítě vytvořily prostor, kde může mluvit každý, je možné šířit jakýkoli nesmysl a požadovat, aby mu byla věnována pozornost a byl vnímán s relevancí hodnou seriózním informacím. Názory jsou zaměňovány za fakta a mnozí „digitální kazatelé“ tvrdí, že se jedná o jedno a totéž. Jsme obklopeni manipulacemi a dezinformacemi a v prostředí informačního smogu ztrácíme schopnost ověřování informací. Někteří bohužel ani potřebu ověřovat nemají. Narativ současného světa zní „není to sice pravda, ale mohla by být“. Míra relativizace pravdy dosáhla úrovně, která ohrožuje samu podstatu našeho systému. Jsme v situaci, kdy je potřeba mediální gramotnosti aktuálnější než kdy dřív. Musíme se jednak naučit bránit digitální demenci, tak zároveň zvýšit odolnost celé populace vůči různým formám mediálních manipulací.

PhDr. Bedřich Musil
Většinu svého profesního života zasvětil médiím a marketingu. V roce 1989 se stal manažerem jihlavské pobočky Občanského fóra. Stál u zrodu regionální stanice Rádio Vysočina. Věnuje se vzdělávání a mediální gramotnosti. Vybudoval metodický web pro učitele, který jim pomáhá s přípravou na výuku průřezového tématu „mediální výchova”. Vyučuje předmět Média v informačním věku na filozofické fakultě MUNI.